Pojišťovny v mnoha případech odmítají uhradit celou opravu vozidla, které bylo poškozené při nehodě jiným řádně pojištěným vozidlem. Takovou zkušenost má například Jiří Šebesta z Prahy. Jeho vozidlo bylo poškozené při nehodě, ke které došlo v roce 2010. Oprava stála 102 tisíc korun, ale pojišťovna vyplatila pouze 67 tisíc korun. Pan Šebesta vozidlo potřeboval, a proto doplatil zbytek ze své kapsy. Ihned se však obrátil na právníky a dosáhl dorovnání požadované částky.

„Náklady na opravu u vozu pana Šebesty byly prokazatelně vynaloženy úsporně a účelně, neboť vozidlo bylo opraveno v neznačkovém servisu, tedy levněji než v servisu značkovém. Bylo to očividné, takže nemuselo dojít ani na soud. Pojišťovna přistoupila na dorovnání požadované částky, aniž bychom na ni museli podat žalobu,“ řekl Petr Novák, právník z projektu Vaše nároky.cz.

Jako nejčastější důvod pojišťovny uvádějí amortizaci

Pojišťovny se hájí tím, že vozidlo je používané delší dobu a použitím nových dílů při opravě dojde k jeho zhodnocení. To však není pravda, protože i nejlépe opravené vozidlo má po nehodě vždy nižší hodnotu.

Jejich postoj a argumentaci odmítl i Ústavní soud, který prohlásil, že „povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu nelze přenášet na poškozeného a neodůvodněně jej znevýhodňovat proti škůdci (viníkovi). Rozsah náhrady škody musí zohlednit výši všech nutných prostředků, které poškozený byl nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu, v daném případě opravě vozidla tak, aby bylo z technického hlediska stejně provozuschopné jako před škodnou událostí“.

Čeští motoristé však o této judikatuře nemají tušení, a proto bohužel netrvají na plné úhradě škody, protože se domnívají, že na to nemají právo.